Dnes jsme si museli trochu přivstat, sraz ve škole byl už v 7.30, abychom autobusem odjeli do Turčianských Kľačan na místní salaš. V EU je objekt zapsaný jako ekofarma, ale místní užívají raději slovenský název Gazdovský dvor. Díky zajímavé přednášce spojené s praktickými ukázkami jsme se dozvěděli, jak se vlastně ovčí sýr vyrábí od zasíření mléka přes jeho sražení a další následné zpracovávání až po jeho ruční zbavení syrovátky a lisování do formy.

V průběhu povídání jsme mohli ochutnávat jednotlivá stadia sýrů od různých přírodních přes brynzu, sýr řeckého typu feta, slovenskou variantu italské ricotty, až po zrající sýry ochucené pepřem, medvědím česnekem nebo vynikající sýrovo-česnekovou pomazánku. Kdo chtěl, mohl zkusit i tradiční slovenský nápoj žinčicu. K sýrům jsme přikusovali chleba tak usilovně, že jim došel.

Bohatá sýrová svačinka byla pěkně sytá, už i slovenští hokejisti řekli „dost“. Příjemným zpestřením v pauze bylo malé dřevěné dětské hřiště u horského potůčku a blízká stráň, kde dětem díky pohybu trochu vytrávilo. Čekal nás ještě oběd, nečekaně sýr, ale v tradiční oblíbené úpravě – smažák (samozřejmě ovčí, uzený) s hranolky.

Odpoledne jsme se vraceli autobusem přes Vrútky do Martina, děti se šly připravit na společný odpolední program se svými slovenskými partnery a jejich rodinami. Dnes míří na boulderovou lezeckou stěnu Ovčín ve vesničce Turčianské Jaseno kousek od Martina.

Text: Mgr. Lenka Švehlíková

Fota: Mgr. Petra Kočendová